Změna vnímání černé kroniky

Určitě se vám stalo, že jste četli noviny o nějaké tragédii a jediné, co vás u toho napadlo, bylo, že chudák člověk, lidi a tak. Tisíckrát denně nás média krmí vším tím, co se stalo ve světě i u nás, že už si takové zprávy moc nepouštíme k tělu. Přečti, poslechni a zapomeň. I já jsem na zprávu o seniorovi, který si u nás ve městě lehl pod vlak zapomněla takřka hned po přečtení. Byl to jeden z mnoha případů předtím i po tom.

Když jsem přišla domů z práce, volala mi ségra. Byla jsem ráda, že ji slyším, myslela jsem si, že už se mnou nikdy nepromluví, ale telefonovala mi kvůli něčemu jinému. sdělila mi smutnou novinu, která mě sama o sobě zasáhla. Zemřel bratr mojí babičky, necelý půlrok po tom, co odešla ona. Stejně jako babička byl vždy plný elánu a stejně jako ona i velice milý člověk. Nejvíc jsme se sblížili, když jsme spolu chodili babičku navštěvovat v nemocnici, kde ležela po úrazu.

V mžiku ale celá zpráva dostala zcela jiný ráz. Ten senior, který skončil svůj život na kolejích, byl totiž on. V ten moment jsem se cítila špatně nadvakrát. Protože odešel člověk, kterého jsem měla ráda, ale i proto, že jsem té zprávě předtím nevěnovala více pozornosti. Až teď jsem si nějak uvědomila, jak necitlivé jsou lecjaké komentáře pod zprávami, protože ti mrtví, zranění a tak dále... mají rodiny, pozůstalé, kteří ty výlevy komentujících čtou. A je jim z nich zle. Protože když si pod tou zprávou přečtete, že kdo neskáče, není Čech, máte chuť pod ten vlak hodit autora komentáře.

Prosím všechny, zkuste se zamyslet nad tím, co jak komentujete a přijďte na to dříve, než se budete muset poučit ze svých chyb, použijete, prosím, chybu moji. Protože já si až teď naplno uvědomila, že ti lidé, o kterých se píše, jsou opravdu lidé. Někdo je miloval, někdo na ně čekal... Není to jen strohá hromádka písmenek, jak se nám snaží podsouvat média. Ve chvíli, kdy takový článek získá tvář a jméno, získá i zcela nový rozměr.