Tajemný ctitel

Uplynulo jen pár dní od toho zhroucení u oltáře... Bylo mi zle, vážně pod psa, takže jsem hledala radu a pochopení u přátel. Byli tu pro mě, proto, když mi v e-mailu přistálo anonymní vyznání od tajemného ctitele, napadlo mě, že to je buď pokus někoho z přátel o zvednutí mého sebevědomí nebo v horším případě, pomsta bývalé partnerky mého manžela. Už jednou se mě pokusila kontaktovat pod cizím jménem a vyhrožovat. Kdyby mě načapala, jak si píšu milostná psaníčka s někým cizím, zajistila by rozvod pro oblíbený důvod mého tehdejšího manžela - podvádění ze strany partnerky. On se mohl nechat opečovávat od jiných, ale od ženy to bral jako zradu.

Proto byla moje první odpověď velmi opatrná. Jemně odmítavá ale nezraňující, kdyby ani jedna z těch dvou variant nebyla pravdivá a na druhé straně by seděl živý člověk s city. Pomohlo mi to získat čas a oťuknout kamarády a zjistit, že oni to nepsali. Společní známí pak prozradili o té bývalce, že je spokojeně zadaná. Spokojení lidé obvykle neškodí. A nešťastné srdce prahnoucí po lásce se snadno nechalo ukonejšit hřejivými slovy neznámého dopisovatele.

Doma totiž panoval citový mráz. Em už se ani nesnažil svoje pornopsaní skrývat a do svých povídek obsazoval jako hlavní postavy svoje objevy. Mně se dařilo od něj utíkat do romantiky s kýmsi, kdo podle všeho znal mě a já jeho. Jen přiřadit si ke slovům konkrétní osobu pořád nešlo. Indicií bylo málo. 

Trvalo to už pár měsíců. Je zvláštní milovat někoho, koho znáte jen z dopisů. Nemůžete si ho představovat, ani soudit jeho vzhled. Je to láska zcela pozbývající animální posuzování zevnějšku druhého. Troufnu si říct, že takový cit je mnohem hlubší, než cit, vzniklý na základě fyzického zalíbení. Pravý opak lásky na první pohled. Smutné bylo akorát pomyšlení na to, že tahle láska zůstane jen v platonické rovině. Tajemný ctitel i já jsme byli zadaní. Budoucnost, i v případě, že bychom se osobně setkali, se zdála být neveselá. 

V prosinci se konal křest knihy Turn. Příjemná akce, na níž jsem si všimla, že mě někdo pozoruje a když se otočím, zrak odvrátí. Byl to zaměstnanec hvězdárny, kterého jsem znala díky tomu, že jsme tam s ex byli pečení vaření. Vzhledem k historkám o tom, jaký je to cholerický asociál jsem ho i přesto koukání odsunula až na konec seznamu. Ano, choval se ke mně moc hezky, ale já okolo něj našlapovala jak kolem sudu se střelným prachem. Co když udělám něco, po čem vybouchne? Cítila jsem se všemu tak vzdálená, že jsem udělala osudovou chybu.

Po té akci jsem se odhodlala svést manžela. Po více jak roce bez intimností, čistě jen proto, abych se necítila tak zoufale. Nikdy by mě nenapadlo, že jeden večer dokáže všechno převrátit. Selhala mi antikoncepce... Hormony a pocit, že to může něco spravit, způsobily, že jsem si bytostně přála to dítě nechat. Exmanžel moji touhu nesdílel a to, jak mě tlačil do potratu, zatlouklo poslední hřebík do rakve našeho vztahu. Zvláštní, že předtím i po tom jsem vždy byla neochvějným odpůrcem plození. 

Tajemný ctitel o tomhle absolutně nevěděl, věděl jen, že mě čeká nějaký zákrok a pár dní po něm jsme měli domluvenou schůzku. 

Když na ten den došlo, srdce mi tlouklo těšením, ale i obavami. Co když to setkání všechno změní a už to nebude tak krásné, jako do teď? Byla zima, ale mě hřála nedočkavost. Každým krokem k místu určení mi běžely hlavou analýzy, kdo mě tam bude čekat. Když se ze stínu uličky vedle kostela vyloupla vysoká a mohutná silueta, došlo mi, že odříkaného chleba největší krajíc. Byl to on. Ten z hvězdárny. Sud prachu a cholerik. 

Během večeře se mi podařilo zjistit, jak propastný rozdíl je mezi mýtem a skutečností. Mythbusters naživo. Další, co jsem zjistila bylo to, že Láska, jakkoliv byla velká během dopisování, po osobním setkání ještě vzrostla. Začali jsme randit, nejdřív ve vší počestnosti, později už bez ní. Plánovali jsme budoucnost, srovnáme si životy a srovnáme svůj krok. Na tu dobu vzpomínám strašně ráda. Takovou zamilovanost jsem nezažila nikdy předtím ani potom.

Na jaře jsme jeli se sborem zpívat do Oseka Requiem za opata Bernharda. Moje nálada byla prazvláštní. Před odchodem jsem dala Em poslední šanci nás zachránit. Neudělal to, Když Em řekl, ať jdu  za tím druhým, vypadlo ze mě, že jdu, ale definitivně. Ten den byl ve znamení volnosti a vykročení do nového života. Tak, jako jsme zpěvem vyprovodili opata, vyprovodili jsme i pět let mého minulého života. To nové bylo za rohem.