Eutanázie a právo zemřít

23.04.2021

Před lety jsem psala článek o mladičké Lauře, která kvůli chronickým depresím podstoupila eutanázii. Její případ vyvolal ve světě spoustu ohlasů, jak pozitivních, u lidí, kteří jí přáli důstojný konec, ta negativních, od těch, kteří deprese neuznávají a berou je jen jako jakési šrámy na srdci. Doufala jsem, že se za ty čtyři roky svět v tomhle alespoň trochu pohne, ale nestalo se tomu tak, bohužel.


Ano, chápu, že zejména u starých nebo mentálně postižených lidí se může zdát eutanázie hodně sporná, protože v takových případech o ní nerozhodují oni sami ale jejich okolí a to dává prostor pro myšlenky na to, že se prostě chtějí zbavit starosti o nepohodlného příbuzného, či urychlit svoji cestu k dědictví.


Jenomže pak tu jsou zástupy těch, kteří mají svých pět pohromadě a jejich duševní a fyzický stav jim dovoluje jen přežívat a potupně čekat na smrt, mnohdy bolestivou a krutou. Před týdnem opět rozvířil vody tématu článek o sedmnáctileté dívce jménem Noa, která po znásilnění trpěla takovými depresemi, že zažádala o eutanázii. Ta jí ale nebyla povolena, tak dívka odešla ze světa tak, že se vyhladověla. Zemřela by tak, jako tak, jen díky úřadům musela jít tou horší cestou. Bohužel není jediná. I u nemocí zjevnějších, než je deprese se nemocní nedočkají pochopení.


Například ti, kteří umírají na svalovou dystrofii - nemoc, na kterou zemřel Stanislav Gross a nejznámější člověk, který jí trpěl je bezpochyby Steven Hawking. Je to nemoc, která může postupovat pomalu, ale i celkem rychle a často se stává, že ochabnou svaly podporující dýchání. Člověk se pak udusí ve vlastním těle, nebo se kvůli hromadění tekutin v plicích vlastně velmi pomalu utopí. Ukažte mi jednoho jediného člověka, který takhle chce umírat. Nenajdete ho. Přesto ani v těchto případech úřady eutanázii nepovolují a to ani v zemích, kde se jinak smí dělat, ovšem pouze při dodržení velmi přísných podmínek. Proto se stalo, že v Británii nechali na pospas osudu právě muže trpícího svalovou dystrofií, který se nakonec, stejně jako Noa, rozhodl vyhladovět.


Humanita v praxi? Asi. Je smutné, že když se naším domácím mazlíčkům přitíží tak, že se trápí, není problém jim jejich odchod ulehčit. Ale u lidí, kteří se sami jasně vyjádří, že chtějí odejít rychle a bezbolestně, to problém je. Proč? Proč Česká republika ani v roce 2019 není zemí, kde by byla eutanázie povolená. Tváříme se být západní zemí a přitom ve Švýcarsku je eutanázie povolena už od čtyřicátých let minulého století a ročně ji tam podstoupí asi jeden a půl tisíce lidí. Jedním z těch, kteří zvažovali, že půjdou zemřít do Švýcarska, byl mimochodem i Terry Prattchet. I ten ale nakonec zemřel ve vlastní posteli. V Itálii jsou ještě víc pozadu, protože když se někdo rozhodne využít švýcarské možnosti eutanázie, nemůže s sebou vzít rodinu. Ta by byla při návratu zatčena za trestný čin napomáhání sebevraždě.


Doufám za všechny, kteří zdlouhavě umírají ať již psychicky či fyzicky, že se u nás i ve světě tato situace změní a vše bude tak pokrokové, jako ve Švýcarsku.