Black mirror, co když...

Netflix už si nadobro prokousal cestu i k česky mluvícímu obyvatelstvu planety. Zásobuje nás množstvím dobrých seriálů a dnes už není snad nikdo, kdo by o nějakém z nich ani neslyšel. Nejnovějším zářezem na pažbě je nejspíš Zaklínač, který si s herní trilogií vzájemně podrbal záda. Kdo viděl seriál a nehrál hru, šel si ji koupit a naopak.

Trochu v pozadí od masové zábavy je seriál Black Mirror. Každý díl má svůj vlastní příběh, z nichž některé spojují drobné detaily a všechny mrazivost. Odehrává se nejspíš v nepříliš vzdálené budoucnosti, i když přesný čas není určen. V každém díle nás provází moderní technologie a fenomény doby. A vždycky zůstane ta divná pachuť na patře, kdy si říkáme: Opravdu do tohohle spěje nás svět? Je ještě hořčí, když si uvědomíme, že ač si to nechceme přiznat, je to PŘESNĚ to, kam jako lidstvo míříme a nejspíš tam i dojdeme.Nemůžu říct, která z epizod se mnou otřásla nejvíc, ale ten pocit, že tohle tu brzy bude, byl nejsilnější u Nosedive. V krátkosti jde o příběh ženy, ve světě, kde vás posuzují podle hodnocení na sociálních sítích. Snažila se dosáhnout bydlení pro ty, jejichž sociální status je vysoký a místo toho se dočkala dvou věcí - strmého pádu ale i úlevy, která se dostavila, když už nemusela řešit, jak ji kdo ohodnotí a mohla se vykřičet.

Je to o to děsivější, když si uvědomíte, že v Číně už něco takového běží. Máte nízký sociální kredit? Nekoupíte si ani jízdenku a vaši tvář bude znát každý občan. Dobré skore otevírá dveře všude, kde je potřeba důvěryhodnost. https://sinopsis.cz/cinsky-system-socialniho-kreditu-jede-hrisnici-hure-hledaji-partnera-i-praci/

Skoro se bojím dívat dál, a luštit, co všechno pro nás budoucnost nachystala a přesto... Přesto mi to nedá. Jsem fanda do technologií, a přesto, nebo snad právě proto, to chci vidět. Sama si utřídit, jestli už je lidstvo natolik ztracené, že dojde až k podobně dystopickým koncům, jako seriál Black Mirror. Další díl, který mnou silně zacloumal, byl Arkangel - matka, ve snaze ochránit svou dcerku, jí nechala dát čip do mozku. Díky němu a speciálnímu tabletu může vidět, kde se dítě nachází, sledovat svět jeho očima a filtrovat znepokojující vjemy. Matka zařízení na nějaký čas odloží a vytáhne ho znovu, až když je dívka v pubertě. Co musí s dospívající myslí udělat vědomí, že matka se dívá... na první sex, na první pokus s drogami?

A zase máme analogii s GPS náramky pro děti. Ještě to není tak daleko, ale kdy snaha o větší bezpečí přesáhne do naprosté ztráty soukromí? Můžeme jen doufat, že tak daleko to nedojde, nebo spíš...pokud dojde, vzdorovat a nenechat se tím sežrat.